5.5.2002
Jak jsme byli dnes na Roku ďábla a já tam viděl Čechomory, jak je z nich dneska slavná skupina, tak jsem si vzpomněl, jak jsem je kdysi viděl jako obyčejný hudebníky, stojící naproti hradní stráži v Praze, s futrálem od houslí před sebou, se stojanem s nahrávkama svojí hudby a pěkně vesele vyhrávajíc na všechny okolo. Pamatuji si, že jsem tehdy u nich stál asi čtvrt hodiny a moc se mi líbilo, jak hrajou, taová lidová hudba, ale dobře podaná, dokonce jsem uvažoval, že si koupím jejich nahrávku, ale pak jsem si řekl, že co, takových hudebníků je po Praze spousta a co bych tu utrácel za nějakou kazetu... Druhé setkání s ještě ne příliš známmou Českomoravskou bylo v létě roku 1999 na Vltavě, byli jsme tam na vodě a večer se podívat na jedno venkovní divadlo v Rožmberku nad Vltavou, jako hudební doprovod hrála Českomoravská. A dneska? Velký koncerty za dvě stovky nejmíň na Vodove, slavná skupina, spousta fanoušků, ... Zvláštní, vidět jak se z neznámého hudebního uskupení stane slavná skupina...

24.2.2002
Právě jsem se vrátil z hor, byl jsem na ZVK Kubínská hola. Je to lyžařskej areál kousek od okresního města Dolní Kubín, jsou to Oravské vrchy.

K lyžařským podmínkám, cenám, atd.: celej lyžařskej areál je celkem dlouhej, jsou to dvě sjezdovky nad sebou, u každé dvě tatrapomy + jedna tatrapoma u horních dvou třetin horní sjezdovky. Řekl bych, že délka je delší než většina sjezdovek v ČR, a navíc každý ráno celá sjezdovka upravená, takže pěkný příjemný polyžováníčko. Zároveň je tam spousta "mimosjezdovkových" možností - boční řídké lesíky, průjezd po zasněžených loučkách, nádhera. Ceny (přepočtené na CZK): celodenní studentská 225 Kč, celodenní obyč. 265 Kč. Velkou výhodou byl slušnej výkon vleků, tudíž žádný fronty (narozdíl od Zverovky v ROháčích, kde jsme byli jedno dopoledne, a pokaždý jsme čekali ve frontě alespoň 20 minut). Víc o areálu na http://hal.vud.sk/kubhola . My jsme lyžovali první dva dny na Kubínce, pak půl dne v Roháčích, a pak zase dva dny na Kubíne (nasněžilo).

Ubytováni jsme byli v internátě v Oravském Podzámku, taková normálka, byl jsem tam ještě s Pavelm Šimečkem a Vaškem Fialou, jinak dost idí z FI, taky z pajdáku, a různě. Měli jsme polopenzi, ale to byla celkem slušná, takže to v podstatě stačilo na celej den. Měli jsme taky vlastní autobus, takže jsem si jedzili, jak jsme chtěli. Šéfem byl Jemelík.

Termální lázně Bešyňová (venkovní)
Třetí den lyžování, to už bylo na Kub. holi málo sněhu, jsme jeli na dopoledne lyžovat do Roháčů, nic moc, fronty, pořád sněžilo, byl to samej led atd. Odpoledne jsme vyrazili autobusem do termálních lázní v Bešyňové. Cesta se nám trochu zkoplikovala, zapadli jsme s autobusem a věci jako podsypávání kol, tlačení autobusu (to bych nevěřil, že 10 lidí může utlačit autobus s dalšíma 30 lidma do docela slušnýho kopce), nasazování řetězů a v mezičase zhlédnutí dvou filmů, nám zabralo asi 3,5 hodiny. Ale nakonec jsme úspěšně dorazili do cíle, abychom nemuseli čekat ve frontě na šatny, tak se hromadně koupily lístky (neomezený vstup za 60 Kč), převlíkli jsme se v autobuse a před vyděšenými zraky ostatních lidí proběhli jen v plavkách přes celé parkoviště, kolem poklany až přímo do bazénu. Už byla tma, pořádná zima, mrholilo, ale bazén měl tak 50-70ºC a to bylo fakt pořádný vedro! A taky suprovej pocit, kolem tebe zima, sníh, mlha, mrholí a ti se klidně vyhříváš ve venkovním bazénu, prostě paráda. Vedlejší bazén měl tak 20-30ºC, takže proti tomu teplýmu celkem studenej, ale až ten třetí fakt stál zato. Ten měl venkovní teplotu (bylo něco kolem nuly), když tam člověk skočil, tak se po 5s nemohl ani pohnout, tak tak přelezl nazpátek do prostředního bazénku (kterej byl nádherně teplej v tuto chvíli).
Zkrátka skvělé odreagování a odpočinek po lyžování.

Výlet do neznáma
Dojíždí si to to tak pěkně dolů k vleku, poslední dojezd asi 30m, jedu docela rychle, když tu mě podjede snowboard na ledové plotně, sekne se hrana, celej vyletím docela vysoko do vzduchu a dopadnu po zádech na vedlejši ledovou plotnu. Zprvu nenápadná bolest někde v kříži nebo těsně nad ním, se asi během 10 sekund pořádně zintenzivní, ještě si stačím uvědomit věci jako: to teda byla šlupka, jen kdyby to tak teďka nebolelo, ať ta bolest co nejrychlej přejde, to se nedá vydržet, snad mě tady nějakej lyžař nesejme, nemůžu teď nic dělat, blbej led, jak se mi to mohlo stát,... a pak upadám do bezvědomí. ..... pak následují jen pocity, kdy jsem úplně někde mimo tento čas a prostor, někde "jinde": strach, hroznej strach, co bude, kde jsem, co se děje, chci vědet, kde jsem, ale nic nevidím, neslyším, jenom si uvědomuju, že jsem někde mimo, ve tmě, a vůbec nevím, co bylo před tím, co je teď a co bude, chci se pohout, něco udělat, obrovskej strach, panika, ....... a závěrečná fáze: uvědomuju si šumění v uších, slyším nějakej hlas "Jsi v pořádku?" a zároveň otvírám oči a vidím nade mnou asi 10 tváří z mýho ZVK, jak na mě vyděšeně koukají, já říkám, že jo, že už je všechno dobrý, v pohodě, že jsem byl akorát asi trochu mimo, díky moc, a vstávám a odcházím. Po 10minutové pauze normálně pokračujem v lyžování. Hmmm, tak poprvě v bezvědomí, a stálo to teda zato, takový hrůzostrašný pocity jsem ještě nezažil, a taky jsem měl o čem přemýšlet, co se se mnou asi dělo. Záda celkem v pohodě, trochu mě bolely, jak byly naražený, ale celkem normálka. Celej týden jsem si říkal, že jsem zatím ještě ani jednou pořádně nespadl, tak jsem se konečně dočkal.

A ještě pár krátkých postřehů: .......jednou večer, to už jsem si sundal brýle a byl jsem v pyžamu, že jdu spát, tak jsem vzal indulonu, a namazal jsem si odřeninu na holeni a chtěl jsem si ještě namazat ruce, když tu se mě Pavel udiveně ptá, proč si mažu tu nohu zubní pastou.......když jsme s Pavlem čekali asi 10 minut nahoře na Vaška a on pořád nejel, tak jsem celkem promrzli, no a když jsme pak sjeli dolů, tak jsem vůbec nemohl mluvit, jak jsem měl zmrzlý tváře, jenom ze mě vycházely takový nesrozumitelný zvuky......během dvou večerů jsem stačil pčečíst první díl Harryho Pottera.......jeden večer jsem strávili hraním Vládce choutek o mandarinky, celkem sranda.......klobásky ke snídani, to je celkem výhra, protože dost lidí to nejí, takže si jich můžu dát, kolik chci.......sobotní výlet do Oravského hradu byl docela dost chladný, ale taky to bylo zajímavý, vidět, jak vypadá takovej velkej hrad zevnitř v únoru

1.2.2002
Další videovečer u Lexy. Nebylo to špatné, filmy byly tentokrát celkem drsný, takový trochu ujetější, zkrátka nic pro normálnáho diváka. První na řadě byl Půlnoční kovboj - v hlavní roli Dustin Hofman a ještě kdosi - celkem starej film vypráví příběh jednoho kluka, kterýho přestane bavit umývat nádobí v nějaké zapadlé hospůdce v Texasu a vydá se do New Yorku živit se jako gigolo. Ale jeho ideální představy se nějak nenaplní, a tak zcela bez peněz se ocitá na mizině a poznává Rica alias nemocného mrzáka Krysu (Hofman). Oba nemají co jíst, kde bydlet atd. No a dál je to o tom, jak se ti dva dokážou mezi sebou (ne)snášet a jak postuponě mezi nimi vzniká přátelský vztah a zároveň se blíží Ricova smrt. Hofman tady fakt skvěle zahrál toho mrzáčka a homelesáka, až příliš přesvědčivě.

Dalším filmem byl český Otesánek - příběh manželů, kteří chtějí mít dítě, ale není to možné, až to dojde tak daleko, že se začnou starat o pařez. A z pařezu se stane Otesánek a začne všechno kolem sebe pojídat... Taková pohádka (možná lepší výraz trochupsycho) pro dospělé...

Jako třetí a poslední přišel na řadu film Počítání mrtvých, to už jsem to úplně nezvádl a trochu jsem pospával. Nicolas Cage alias doktor jezdící se záchrankou v New Yorku. Jeden případ za druhým, lidi mu umírají, pak zase někoho zachrání, vidí kolem sebe duše mrtvých, neví co má dělat, kolem šílenej New York, šílení pacienti, šílení doktoři...

Ale hlavně, Sašovi rodiče udělali boršč (nevím, jak se to píše), a byl fakt výbornej, nikdy bych nevěřil, že se dá něco tak dobrýho udělat z červené řeoy. A Saša nám ještě připravil něco jako sladkej švídskej stůl (pudinky, kompoty, zmrzliny, ovoce, ... takže to vůbec nebylo špatný, už se těším na příští kolo.

prosinec 2001
Když jsem dnes jedním uchem poslouchal zprávy a zaslechl jsem, že byli v Afgánistánu minimálně 4 zahraniční zpravodajové agentury Reuters zastřeleni, úplně mě zamrazilo. 4 novináři, snažili se informovat svět o tom, co se děje, a když cestovali z jednoho města do druhého, někdo je přepadl a zastřelil. Už asi moc zpárv nepodají. Ihned se mi vybavily vzpomínky na film, který běžel v kinech asi před půl rokem - Harrisonovy květy. Film, vyprávějící příběh válečného zpravodaje, který se dostane do války v Jugoslávii. Stane se nezvěstným a poté se ho vydává jeho žena, taky novinářka, hledat. Film docela drsně a naturalisticky popisuje realitu válečného konfliktu - snad tehdy jsem si poprvé pořádně uvědomil. co to válka je a otevřel se mi na ni i jakýsi "jiný pohled". Budete-li mít možnost se někdy na Harrisonovy květy podívat, určitě tak udělejte - není to nic veselého, ale stojí to zato.

1.11.
Když jsme se dneska šli s Lenkou podívat na Gaudeamus, docela fučelo, takovej větrnej den, tak na Mendláku jdeme kolem takovýho prázdnýho stánku z nějakých železných tyček a s nějakou plachtou nahoře, myslím, že se tam prodával burčák. No a zrovna když procházíme kolem něj, tak fouklo asi o trochu víc, a celej stánek se překlopil a spadl na nás (hlavně na Lenku). Docela drsný, naštěstí z toho má Lenka jenom šrám na obličeji a bouli na hlavě, ale jít tam nějaká stará babička, tak mám obavu, že by to dopadlo mnohem hůř. Padající železo je přece jenom padající železo. Přemýšlel jsem, jestli to někam nenahlásit, třeba na policii, ale protože jsem (jako obvykle) nestíhal, tak jsme to nechali jen tak. Snad aspoň majitel, až přijde ke stánku a uvidí ho, jak tam leží uprostřed chodníku, tak ho napadne, že to může být i docela nebezpečný.

31.10.
A máme tu definitivně podzim! Škaredě a zima, to už je pár dní, ale dneska to bylo něco jinýho. Na sedmou ráno mířím k plavečáku na Lesné, ještě se nerozednilo, ale je krásně jasná obloha. Kousek před bazénem koukám, co to tam poskakuje a poletuje za černý ptáky. No jo, to budou asi vrány, anebo taky havrani. Já je od sebe nepoznám. Takže podzim (nebo zima?) je tady. Asi za půl hodiny: plavu si to sem a tam pěkně vyhřátým bazénem, skrz velké skleněné tabule svítí vycházející sluníčko a nádherně osvětluje venkovní městskou krajinu. K tomu navíc o dráhu vedle trénují akvabely a hraje jim k tomu docela zajímavá hudba. Zkrátka taková ranní idyla...

21.10.
Pořád jsem měl pocit, že mám sice starší počítač, ale že na obyčejný věci mi musí stačit. (Je to Intel Pentium 200MHz MMX, 40MB RAM.) Ale když jsem si včera přinesl z hvězdárny archivní CDčko APO, který je dělaný ve Flashi, a doma mi to skoro vůbec nejelo, tak to mě celkem mrzelo. No a taky mi můj drahý počítač udělá to, že se jen tak zničeho nic úplně vypne (asi nějaká pojistka ve zdroji nebo co). To od něj není taky hezký. Tak začínám uvažovat po dlouhé době o nějakým upgradu...

14.10.
Ajajaj! Dneska jsem byl na Soběšické Muldě a teď mě bolí nožičky až hrůza. Hlavně že jsem nerozbil půjčené horské kolo. A taky že jsem celý 15km závod dojel, to mám fakt radost. Je pravda, že jsem se cítil trochu divně mezi těma dalšíma 130 závodníky v mé kategorii, kteří měli většinou závodní dresy, pořádný horaly, no zkrátka vypadali jako profíci, kdežto já jsem tam přijel v mých kraťáscích a obyčejným tričku na horalovi za 4 tisíce z nějakýho hypermarketu... No a když jsem nakonec dojel 85., tak jsem byl navýsost spokojen. Žádnej biker ze mě asi nebude, ale jednou za rok si dát pořádný závody, to teda můžu. Tak jestli to vydrří kolo, tak už se těším...

9.10.
Co dělat, když já jsem tady a doklady (řidičák, občanka, ...) jsou o 200km jinde? V takovéto situaci se dnes ocitl můj taťka, jel na služební cestu na Temelín, a doklady nechal doma... Nešťastník... Jenže nevěšel hlavu a hned mě zaúkoloval. A tak jsem ráno před devátou stál na Zvonařce na nástupišti číslo 24 a vnutil řidiči autobusu jedoucího směr České Budějovice jakousi obálku. A ve čtvrt na dvě měl taťka doklady už u sebe. No, aspoň je vidět, že tu nemáme jenom pomalou Českou poštu či jiné drahé zásilkové služby, ale stačí použít třeba ČSAD a taky to stačí...

7.10.
Závodníci na horských kolech musí být pěkní šílenci. Když jsem se dneska večer vracel na kole z ufecu, tak jsem vyjel na jednu trochu "skopcovatou" lesní cestu. Když tu mě předjeli dva cyklisti, docela rychle si to uháněli dolů. Říkám si, co bych nemohl jet tak rychle jako oni, šlápnu na to a za chvíli se řítím pořádnou rychlostí za nimi. To byla ale jízda! Měl jsem pocit, že každou chvíli musím z cesty vyletět dolů do stráně a pak do potoka, anebo že se mi minimálně rozsype kolo. Nic z toho se nestalo, dole začínala asfalka, a to se pak jelo jedna radost, to zas tak rychle nejeli. U Muchovy boudy se zastavili, jeden z nich se ptá zbytku, jestli nedají "traťovku" - asi nějaká tréninková závodní trať nebo co, souhlasí, a to já už radši pokračuju osamocen dál směr Brno.

6.10.
Navečer jsme se vraceli s Lenkou od nás z chalupy, počítali jsme s autobusem v 17.00 z Jedovnic, ale nevyšlo to. 30. září se měnili jízdní řády a autobus jel už v 16.50. Smůla, tak jsem šli stopovat. Tentokrát zase vyšel můj odhad - tipoval jsem 21. auto a vzalo nás 20. To byla panečku cesta! Zastavil nám takovej postarší elegantní pán v třílitrové Toyotě, s velkým pejskem Douhlasem na zadním sedadle. Jenom sešlápl plyn a už to člověka pořádně vtisklo do sedadla, to bylo zkrátka pořádný autíčko v dobrých rukou. Takový auto bych si někdy chtěl zkusit řídit...

Pustil jsem se do domácího úklidu. A opět jsem narazil na věčnou otázku - vyhodit nebo schovat? Bylo mi docela líto, když jsem se rozhodl "deportovat" jeden starej 30 MB HDD (velkej jak krabice od bot, několik řadičů, starou 5,25" mechaniku a pár dalších kousků... Život je holt těžkej :-( Během úklidu jsem taky narazil na pěknou řádku nových knih s fantasy a sci-fi tématikou (pozůstalost z mých "doupěměneckých" let) a nějaký to dračí doupě a pod., takže kdybyste někdo měli o něco zájem, tak seznam je tady.

30. září 2001
Tak jsem se začal učit psát všema deseti. No, není to vůbec žádná sranda, člověk se u toho rozzuří ani neví jak. Zkrátka to chce trpělivost. Našel jsem si na to jeden takovej výbornej prográmek, sice je pěkně starej, ale je to freeware a úplně funkční, takže co chtít víc.

2. června 2001
Poté co jsem byl v pátek večer na Glassech a vrátil se až pozdě v noci, mě čekala ranní sobotní cesta na kole na chalupu - asi 35km mírně do kopce. Tak jsem ráno vstal, docela mrtvej, sedl jsem na kolo, vyjedu z domu a co nevidím... Všude kam se podívám, doleva, doprava, dopředu, dozadu, zkártka všude kolem na obloze samý BALÓNY, kam se člověk podívá... Úplně super pocit, ulice ještě prázdný (byla sobota 7 ráno), takovej klid, a já ať jsem se podíval kamkoliv, všude byly balóny, různých tvarů, růlzně daleko, prostě úplně úžasný! To se pak hned jelo radostněj.

31. května 2001
Právě jsme našim a dědovi zahráli program včerejšího klavírního večírku u Střítecké. Zabralo nám to víc než půl hodiny - já s Vaškem čtyřručně 3. heroický pochod od Schuberta, 4. z legend od Dovřáka, pak ještě já sólo (Smetana - Valčík) a Vašek sólo a pak ještě Vašek s Vítkem - Air. No prostě takovej malej koncertík - kdychom se trochu secvičili, tak můžeme udělat i malej koncert, snad k tomu i někdy dojde...

Přišel mi mail, že jsem vyhrál jednu z 30 losovaných měsíčních motivačních cen v projektu Netpanel, kterýho jsem se ze začátku účastnil, ale pak jsem toho nechal. Hm, doufám, že mi tu cenu předají, i když se toho už neúčastním. Je to nic moc, ale přece, můžu si vybrat jedno z těchto CD: Anna K., Hapka&Horáček, Dino, Vlasta Redl - Pecky téměř všecky, soundtrak ze Samotářů + Rebelů, soundtrak z Kytice + Rebelů, Děda Mládek Illegal Band, Orbital a snad ještě něco. Asi si vyberu ty dva soundtracky ze Sam.+Rebelů. Já to vždycky říkám, že není problém něco vyhrát. Na internetu letos už podruhé, a to se do ničeho moc nehrnu.

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Tajemná komnata
Druhý díl této známe "potterovské" série nás vrací zpět do Bradavic, tentokrát již do druhého ročníku, kde se opět setkávají Ron, Harry a Hermiona a čeká je celý další školní rok. Jenže všechno neprobíha zcela podle ideálních představ a nejprve školníkova kočka, poté i studenti se začnou stávat oběťmi útoků něčeho neznámého, proslýchá se, že byla otevřena Tajemná komnata a z ní vypuštěno něco hrozného. Ale naštěstí je tu Harry se svými přáteli, aby všem věcem přišel na kloub.

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců
Krásný pohádkový příběh (první díl z momentálně čtyř) odehrávající se ve dnešní Anglii, kde vedle našeho světa (světa mudlů, tzn. obyčejných lidí) existuje i svět kouzelníků. Harry Potter jako malý obyčejný kluk žijící jako sirotek u jedné velmi nepříjemné rodiny během svých jedenáctých narozenin dostane pozvánku na bradavickou školu čar a kouzel. Nemůže tomu uvěřit a nechápe to, ale spolu s Hagridem, který pro něj z Bradavic přijede, se v září vydává do Bradavic do prvního ročníku. Harry je navíc něčím velmi zvláštní oproti ostatním kouzelníkům - přežil útok Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, nejmocnějšího černokněžnka současnosti, ještě když byl dítě. A pak se rozvíjí vyprávění o stastech a slastech bradavických studentů, a kouzlech, které se učí, o školním poháru mezi čtyřmi kolejemi, o famfrpálu, o přátelích a nepřátelích, a také o třetí zakázané chodbě v pravém křídle - co tam je? Harry se postupně dozvídá něco o Kameni mudrců, že by měl být ukryt v Bradavicích, a že se jej snaží kdosi zlý získat. A tomu se pokusí Harry se svými přáteli Ronem a Hermionou zabránit.
Celá knížka je moc pěkně napsána, je to napínavý a zároveň velmi barvitý, krásně vymyšlený příběh. Asi spíš určený pr děti, ale potěší snad každého.